Klášťov 2019

Klášťov

Výlet na Klášťov, nejvyšší vrchol Vizovických vrchů a jeho posvátné místo, nám paní učitelka plánovala už delší  dobu. Počasí nám ovšem celý květen nepřálo, a tak jsme se dočkali až v pondělí 10. 6. 2019. Sbalili jsme pití, špekáčky, svačiny, dobrou náladu a vyrazili jsme. Dojeli jsme busem do Vysokého Pole, došli jsme na Envi a tam už na nás už čekala paní Brtišová. Za zvuků nastartované V3-sky jsme se do ní nasoukali a vyjeli. „Náklaďák“ nás dovezl jen do třetiny cesty, za závoru s novým zámkem to už dál nešlo.  Nejhorší část cesty byla před námi. Výstup až na samotný vrchol Klášťova nebyl pro mnohé z nás hračkou, a pokud k tomu přidáme i horko, tak jsme si jej užili všichni a zpocené tváře nechyběly. Pod vrcholem jsme si prohlédli informační panel, na vrcholu jsme rozdělali oheň a začalo se opékat. Nechybělo ani povídání o Klášťově, různé povídky, historky a fakta týkající se jeho zajímavé tisícileté historie. Nechyběla ani snaha paní učitelky Koncerové z nás dostat nějakou odpověď, nejlépe správnou. Cestou po bývalém obranném valu jsme se zastavovali u různých naučných cedulí na naučné stezce pojmenované podle archeologa Kohoutka, který Klášťovu věnoval velkou část svého profesního života. Uvědomili jsme si, že jde opravdu o mimořádné místo už od dob prehistorických. Taky jsme celou cestu řešili, jak se u nás říká tomu, čím se nahazuje malta. Obvolali jsme všechny naše příbuzné a došli jsme k závěru, že se tomu říká „kelňa“. No, v životě jsem to slovo neslyšela. Cesta zpět z kopce byla méně náročná a v lesním stínu bylo fajn. Došli jsme zpátky do Envi, poděkovali paní Brtišové a odebrali jsme se směrem k zastávce. Takové výlety mám moc ráda, v přírodě je vždycky dobře a hlavně to můžeme brát, jako přípravu na náš výstup na Lysou Horu, kam jedeme na výlet.

                                                                                                                            Viktorie Kamenčáková, Dr. Eva Koncerová