Lyžařský výcvik - Velké Karlovice

O lyžáku se mluví už od 6. třídy. Mluví se o tom, jak to bude bezva, jak si to tam užijeme, jaká to bude zábava. Já se přiznám, že původně jsem na lyžák jet nechtěla, protože jsem se bála, že se mi budou všichni smát, že neumím lyžovat. Kdyžjsem ale dojela na místo, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Hotel, pokoje, bar, bowling,vlek, snowtubing a spousta dalších vymožeností, to byl prostě luxus. Hned první den jsme lyžovali. Podle našich výkonů jsme byli zařazeni do 3 skupin.

Nejlepší bylo sledovat pády nelyžařů. Ne, že bychom se jim smáli, ale některé pády… Smích prostě nešel udržet. Všechno bylo parádní. Jídlo bezvadné. Neopakovatelný zážitek byl, když jsme vyrazili na běžky. Ten kopec sjela akorát p.uč. Koncerová. Většina z nás jela po zadku. Další velký zážitek bylo welness centrum. Snad 8 saun různých typů a ta vířivka….

Po večerech jsme všichni hráli různé hry. My holky jsme si třeba lakovaly nehty a malovaly se nebo jen hrály kvarteto a karty. Ve čtvrtek jsme si v hotelu půjčili sál a tam si udělali diskotéku. Snowtubing, to byl asi pro všechny největší adrenalin. Některé kruhy jely docela rychle.

Ještě bych měla připomenout nebo spíše pochválit učitele, že to s námi vydrželi. Na konci lyžáku jsme totiž uměli všichni bezvadně lyžovatJ.Učili nás lyžovat, připravovali nám různé soutěže, rezervovali nám různé hry. Chvála jim. Děkuji za to, že lyžák existuje.

Mirka Húšťová, 7. třída