Navigace

Obsah

Distanční výuka

Typ: ostatní
Distanční výuka 1Práce žáků 8.B

Distanční výuka je dlouhá nejen pro vyučující, ale také pro žáky. Jak se v této nové formě výuky cítí žáci 8. B posuďte sami. V rámci slohu v hodinách českého jazyka psali slohové práce na téma Co mi dala a vzala distanční výuka a Můj den v distanční výuce.   Mgr. Eva Janošová, vyučující Čj

 

MŮJ DEN V DISTANČNÍ VÝUCE

Můj den v distanční výuce začíná tím, že mi zvoní budík v 7:00. Vstanu a jdu si dát snídani. Po snídani jdu do pokoje, kde si ustelu, převleču se do domácího oblečení a jdu si udělat ranní hygienu. Vyčistím si zuby, učešu se a zapínám notebook. Tam už na mě čeká hodně úkolů, které pomalu dělám. Kolem osmé už nám začínají on-line hodiny. Obvykle je máme do oběda, někdy i po obědě. Když nám on-line hodiny skončí, tak jdu chystat oběd. Mamka nám vše večer připraví, tak většinou jídlo jen ohřívám. Po obědě umyjeme s bratrem nádobí a pak máme chvilku volna. Poté přijede taťka z práce a já jdu většinou s někým ven. Po návratu pomůžu s něčím mamce a jdu dělat úkoly do ZUŠ, kde nám pravidelně zasílají úkoly. U výtvarky sedím hodně dlouho, tak si u toho pouštím různé filmy nebo seriály. Jakmile dokončím výtvarku, vše vypnu, udělám si večerní hygienu a jdu spát.

Pravidelný den ve škole je pro mě rozhodně lepší. Z on-line hodiny to zdaleka nepochopíme tak, jak ve škole. Chybí mi kontakt se svými spolužáky a celkově s lidmi. Kvůli Covid-19 nemůžeme společně s třídou dělat na co jsme byli doposud zvyklí, žádné výlety, společné akce atd. Tento nečas mi taky vzal můj oblíbený kroužek v ZUŠ, nedělní fandění na fotbale a další různé výlety s rodinou. Myslím, že si všichni přejeme, aby toto období už skončilo.

Nikola Zvonková

 

Můj den v distanční výuce

Jako první vstanu a přichystám se na online hodiny. Vstávám kolem osmé ráno, protože v tu dobu nám začíná většina hodin. Když mám nějaký čas mezi online hodinami, tak si připravím snídani, někdy i ségře, a když mám pořád čas, udělám si další úkoly. Po skončení všech online hodin, je na řadě oběd a po něm dokončuji zbylé úkoly, které jsem nestihl. Když mám vše hotovo a nemám žádné povinnosti, jdu si zakopat na zahradu, ale jen jestliže je hezké počasí. Když venku prší nebo je hnusně tak zůstávám doma, kde poslouchám písničky a hraju hry. Pokud je něco zajímavého v televizi, jdu se na ni podívat. Taky mě úkolují rodiče třeba teď s topením, v létě se zaléváním zahrádky, prý když jsem ten květinář, a samozřejmě úklidem. Když mám volnější den, tak se snažím se ségrou nachystat večeři. Maminka mi za to večer vypráví pohádku O perníkové chaloupce, nebo o Čachtické paní.

Jaroslav Soukup

 

 

Co mi dala a vzala distanční výuka

Co mi distanční výuka dala?

Odpověď na tuto otázku bohužel nemám, protože je toho tak strašně málo.  Jedině to, že na úkoly a ostatní školní věci mám více času a mám větší pohodu při plnění úkolů. Né že bych jinak čas neměla, to by nebyla pravda. Ale teď jsem ho měla přece jenom o trochu víc.

A co mi distanční výuka vzala?

Vzala mi mé kamarády, spolužáky, srandu o přestávkách, zábavu, dobré společné vzpomínky, naše focení, vtípky, a hlavně celou naši dobrou partu.

Ale vím, že věci a vzpomínky co jsem ztratila, se mi zase vrátí, až budeme zase všichni spolu celá třída. Protože je mi moc smutno a už se mi po všech docela stýská.

Nesmím rozhodně zapomenout na to, že vždy v listopadu, a to už od 6. třídy, nás chytne „vánoční nálada“. Pouštíme si vánoční písničky (hlavně: Ach ty Váňo, Ivane z vánoční pohádky Mrazík), tančíme zábavné tanečky, zdobíme naši třídu, losujeme si komu dáme vánoční dárek a také vymýšlíme dárek pro naši třídní učitelku a užijeme si hodně srandy.

Ale svitla mi kapka naděje, že přece jenom něco prožiju, protože se aspoň na chvilku vracíme do školy. Je to sice na pár dní, ale i těchto pár dní si určitě pořádně všichni užijeme. Sice budeme mít na obličeji roušku, nebudeme se moci shlukovat a budeme si dezinfikovat ruce, ale to nám nebude bránit být zase spolu. Bude to takové jiné, ale budeme na tento „covidový“ čas v budoucnu určitě vzpomínat. Jen nevím, jestli v dobrém nebo ve špatném. Protože to se teprve uvidí.

 

Lucie Šeligová

 

CO MI DALA A VZALA DISTANČNÍ VÝUKA

Kdyby se mě někdo před rokem zeptal, jak si představuju on-line výuku, určitě bych si vybavila každodenní vstávání pozdě, volný den jen pro sebe a žádné testy. Teď bych se tomu jen zasmála, protože jsme asi všichni zjistili, že je to úplně jinak. Každý se s novým způsobem učením vyrovnával jinak, psychicky i fyzicky. Pro mě bylo nejtěžší, najít si ve věcech nový systém a řád, který by mi vyhovoval, ale zároveň by mi pomohl plnit požadavky, které jsou na mě kladeny. Doma jsou často věci, jenž mě rozptylují, a to může vést k prokrastinaci (chorobné odkládání úkolů a povinností), proto umět se soustředit na daný úkol, nebo výuku patří mezi to nejdůležitější. Z on-line výuky jsem získala nové dovednosti. Například mě to naučilo nejen samostatnosti, bez které se neobejdeme, ale také zodpovědnosti sama za sebe. Na naše hlavy se často snáší kritika, že jsme “počítačová generace“, která nemá na práci nic jiného než sedět se sluchátky v uších. Nyní se však ukázalo, že tyto dovednosti dokážeme zúročit v distanční výuce.          I přesto že mi tento způsob výuky vyhovuje, nenahradí mi však kontakt se spolužáky a s mými kamarády, proto se těším, až zase vrátím do školy.

Ester Kamenčáková

Co mi dala a vzala distanční výuka

 Ze začátku jsem byla ráda, že je zase karanténa, brala jsem to jako takové „prázdniny“. Ale moc jsem si neuvědomovala to, že učení bude mnohem těžší, než kdybychom byli ve škole. Bylo to těžší i v tom, že když jsem byla pořád doma, tak jsem se moc nedokázala nutit do učení.

Pravdou je, že když jsem teď doma, tak mám trochu volnější režim. Můžu vstávat později, než kdybych šla do školy, mám více času na to, dělat co mě baví. Mohla jsem se podívat na filmy a seriály, na které jsem dřív neměla tolik času. Mám čas dočíst rozečtené knihy a vyrábět vše, co mě jen napadne. Ale po nějakém čase stráveném doma vás to začne nudit. Každý den je skoro totožný a vy toužíte jít zase do školy. Toužíte, aby tu nikdy žádný Covid - 19 nebyl.

I když mají tyhle „prázdniny“ nějaké výhody, je tu naopak několik nevýhod a jednou z nich je, že nemůžu vidět své kamarády. Nemůžu jít s nikým moc ven a tak trávím většinu času doma. Karanténa mi dala hodně volného času. Ze začátku se mi tenhle volný čas líbil, ale později už tomu tak nebylo, protože jsem jej nemohla strávit se svými přáteli.

Naštěstí bychom se měli v pondělí 30. 11. vrátit do školy. Už se tam moc těším, konečně uvidím své přátele, spolužáky a učitele. Moc doufám, že už se do žádné karantény vracet nebudeme a vše se vrátí do starých kolejí.

Kateřina Hovořáková

 

CO MI DALA A VZALA DISTANČNÍ VÝUKA

Už více než půl roku žijeme všichni nějak jinak než dosud…

Všichni jsou doma zavření, školy, ZUŠ, obchody, kadeřnictví, hospody nefungují kvůli epidemii KORONAVIRU.

Již v březnu jsme se dozvěděli, že se naše každodenní škola změní v online školu.

Pro mě jako žáka to nebylo ze začátku vůbec jednoduché, musela jsem si zvyknout, že pro mě bude nejlepší kamarád mobil nebo počítač a že úkoly musím odevzdávat na určitý den.

Tento čas mi vzal aktivity jako například kroužek souboru, časté setkávání s kamarády, nedělní fandění na fotbalech a vlastně všechno je úplně jiné.

Tahle nemoc nás také zastihla, a to na konci října. U nás byla nakažená koronavirem jen mamka. A my jsme museli jet na testy. Já jsem se ze začátku velmi bála, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Nakonec COVID měli jen moji rodiče a my jsme museli absolvovat karanténu.

Čas v karanténě jsme trávili všichni společně, a to nás hodně sblížilo, ale pak nás to začalo i štvát, protože jsme spolu byli moc dlouho. Proto jsem se těšila, jak karanténa skončí a můžu jít normálně s kamarádkami ven.

Myslím, že každý si teď váží zdraví mnohokrát víc a lidé dávají na sebe větší pozor.

Online škola je velmi fajn, protože můžeme všechno dělat doma a není tak nabitý den, jako když chodíme do školy.

Škola, na kterou jsou všichni zvyklí má taky svoje výhody. Jednou z nich je lepší vysvětlení látek třeba ve fyzice nebo chemii, ale také přítomnost všech spolužáků ve třídě.

Výuka na jaře byla hodně nová, protože nikdo nevěděl, co může a nemusí přijít. Učitelé nevěděli, jak taková hodina bez přítomnosti žáků ve třídě má vypadat a žáci netušili, jak dlouho bude škola uzavřená a jak to dál bude.

Ale na podzim už to bylo něco, s čím jsme počítali, že může přijít a už jsme věděli, jak se třeba spojit s učitelem anebo jak odevzdávat úkoly. Každý věděl, do čeho jde.

Už se moc těším, jak budeme normálně chodit do školy a také na to, jak budeme fungovat i v běžném životě.

 

Ellen Gerychová

 

DISTANČNÍ VÝUKA

Letošní distanční výuka je podle mě lepší než na jaře. Na jaře jsme dostávali poměrně více úkolů než nyní. Letos si voláme přes Teamsy. Pro mě je to velká výhoda, protože když něčemu nerozumím, můžu se kdykoliv ozvat. Jako bych seděla ve škole. Jsem ráda, že i přesto všechno můžeme být vyzkoušeni nebo si napsat testy. Nerada bych je dělala ve škole. Kdyby měli učitelé dát do jednoho testu vše, co jsme po čas karantény udělali, dopadlo by to špatně. Distanční výuka se mi líbí. Nemusím tak brzo vstávat, každý den si zavoláme maximálně ze čtyř předmětů, udělám si úkoly a zbytek dne si můžu udělat podle sebe. Většinou se dívám na seriál nebo jdu ven na čerstvý vzduch. Taky jsem ráda, že díky tomu, že jsem doma, můžu strávit víc času s rodinou. Ale vadí mi, že se tak často nemůžu vídat s kamarádkami. Sice sem tam si někdy ven vyjdeme, ale někam dál od lidí např. do lesa.  Co mi ale vůbec nechybí, jsou cesty autobusem. Skoro každé ráno tam bývá přeplněno a jen někdy tam jsou volná místa. A když už náhodou jsou, tak tam pustíme sednout staré lidi, na které taky nezbylo místo. Když začala karanténa, tak jsem chtěla chodit stále do školy. Po nějaké době se tam upřímně bojím jít. Ať už kvůli testům, které nás čekají, nebo se bojím, že někdo bude opět nemocný a my se nakazíme taky. Už jsem Covid -19 jednou měla a už bych si to víckrát nechtěla zopakovat. Bylo to dlouhé a únavné. Já jsem to naštěstí neměla tak špatné. Jen mě bolela hlava a po dvou dnech jsem ztratila i chuť. Ta se ovšem po čtyřech dnech vrátila, takže jsem z toho měla radost. Byla jsem hodně unavená z online hodin. Při nemoci mě brzké vstávání moc nevyhovovalo. Ale vydržela jsem. Když jsem měla špatnou náladu, tak to bylo ještě horší, tak jsem si řekla: „Proč se zbytečně stresovat.“ Začala jsem dělat něco, z čeho jsem měla radost, ať už kreslení, vyrábění, balení dárků, povídání s mamkou nebo jsem se podívala na můj oblíbený film.   

Do školy se moc netěším, ale jsem ráda, že to bude na střídačku. A znovu uvidím svoje kamarády.

Tereza Strnková

 

DISTANČNÍ VÝUKA

Koronavirus, ano přesně to nás přistihlo už minulý školní rok. Kvůli němu jsme museli do odvolání opustit naši školu a přestoupit na tzv. distanční výuku. Bylo to pro všechny něco nového, protože nic takového jsme předtím nezažili. Covid-19 nás držel v karanténě poměrně dlouho, až nad naše očekávání. Tohle všechno se odehrávalo minulé jaro.              

Učitelé nám poté začali posílat domácí úkoly na školní stránku ,,EduPage“, kde se nám pokoušeli nahradit naše studium. Pro mě samotnou to bylo celkem náročné, protože se mi hned, co započala karanténa, stal úraz, se kterým mám menší následky ještě teď. Ale i samotné učení nebyla žádná výhra v loterii. Nejen že jsme chtěli už za spolužáky, ale i to vysvětlení a procvičování látek nám chybělo. Ve všem jsem si já sama nebyla jistá, jestli dané učivo chápu správně. Jednoduše mi chyběla přítomnost učitelů. Co se týče úkolů, tak toho bylo někdy víc než dost. Samozřejmě většina z nás měla pochopení, že si vše musíme splnit. Nebylo to lehké pro žáky, ale to neznamená, že pro učitele to bylo snadné. I pro ně to bylo dost těžké a komplikované. Takhle jsme pracovali pořád, až přišel den, kdy jsme se dozvěděli, že se konečně vrátíme do školy. Byl to konkrétně měsíc červen. Opět jsme začali chodit do školy, ale rozděleni na skupiny, a to až do období, kdy se rozdávalo vysvědčení. Já osobně jsem byla ráda, že aspoň na tu chvíli jsme se vrátili a stihli se potkat ještě s našimi spolužáky a učiteli. Nadešel den, kdy tohle skončilo a my měli dvouměsíční prázdniny.

Ihned co skončili prázdniny, nastoupili jsme do školy jako 8.B a bohužel ani tenhle rok nebyl jako každý jiný předtím. A vše se zase vrátilo jako na zavolanou. Přišla 2. vlna tohoto viru. Nejprve jsme se měli týden co týden střídat po třídách, ale potom se všechno zpřísnilo natolik, že jsme se zas a znova ocitli doma při distanční výuce. Učitelé nám opět začali posílat úkoly přes EduPage, ale přidala se k němu ještě jedna aplikace, jménem Teams. Přes tuhle aplikaci jsme začali mít pravidelně tzv. online hodiny, při kterých jsme se každé dopoledne potkávali s učiteli a našimi spolužáky. Pro srovnání distančních výuk za minulý školní rok a současný školní rok, u mě na plné čáře vyhrává distanční výuka současného roku, z důvodu menšího množství úkolů a většího pochopení učiv, díky online hodinám nebo taky natočených videí, které nám učitelé nahrávají.

Všem se stýskalo po spolužácích, učitelích, ale i učení a opět jsme se dočkali zprávy, kterou jsme chtěli všichni tak moc slyšet. Od příštího týdne se zase všichni shledáme ve škole, sice na střídačku jako předtím, ale budeme tam. Nakonec vše zlé je k něčemu dobré. Přečkávali jsme delší chvíle a přeci jen jsme se dočkali.

V prosinci budeme ve škole, což je za mě úplně skvělé, protože budou vánoční besídky jako byly doteď a jednoduše si to užijeme. Tato distanční výuka nám některým zlepšila klasifikaci, ale hlavně jsme od ní dostali ponaučení, že ne vždy je škola lehká, ještě když nastane taková situace a podle mě máme z hlediska učení ke všemu jiný přístup, než jsme měli doteď.

Kristýna Kořenková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Příloha

Vytvořeno: 4. 12. 2020
Poslední aktualizace: 4. 12. 2020 12:31
Autor: Mgr Eva Janošová