Každoročně vyhlašuje krajská knihovna ve Zlíně literární soutěž s názvem Hledání.
Také letos jsme do této soutěže zaslali několik příspěvků. Ve velké konkurenci obstála práce Davida Kozubíka, který získal 2. místo v kategorii 6. a 7. tříd.
Davidovi blahopřejeme a přejeme další spisovatelské i jiné úspěchy.
Mgr. Karla Janošová
Jak to chodí na apríla
A je to tu zase. Zítra bude 1. dubna a já se sestrou jsme se rozhodli, přichystat něco, čím bychom napálili maminku. Sestra dostala nápad, že doma máme křečka a mohli bychom toho nějak využít, protože se maminka hlodavců strašně štítí. Chvíli jsme přemýšleli, jak to uděláme. Netrvalo dlouho a napadlo nás, že křečka schováme, a až maminka přijede z práce, tak jí oznámíme jeho útěk. Po krátkém promyšlení plánu jsem odešel za maminkou a zeptal se jí, kdy přijede zítra domů. Maminka řekla: „Nejspíš jako vždy, autobusem ve tři hodiny.“ Radostně jsem to oznámil sestře a domysleli jsme plán do konce. Bylo domluveno, že do koupelny se nachystá druhá klec, do které křečka na chvíli přemístíme. Pak už jsme mohli jít spokojeně spát a těšit se na zítřek.
Druhý den ráno jsem sebral náhradní klec a dal do ní piliny, žrádlo a napáječku, aby křečkovi v budoucím přechodném bydlišti nic nechybělo. Náhradní klec s křečkem jsem přenesl do koupelny a šel do školy. Hlavní klec teda zůstala prázdná. Když mi skončila škola, tak jsem jel domů a čekal na sestru. Sestra přijela za chvíli po mně a zkontrolovala, jak se křečkovi v koupelně daří. Ale křeček tam nebyl! Nejspíš se mi asi omylem nepodařilo pořádně zavřít dvířka. Přišla panika a hledání po celém bytě. V koupelně nebyl, naše pátrání se tedy přeneslo i do dalších částí bytu. Asi tak po půl hodině pečlivého hledání jsme si celí nešťastní sedli v obývacím pokoji na křeslo a přemýšleli, kde by se ještě mohl schovávat.
Najednou vidíme, jak křeček pózuje pod televizí. Sestra se po něm okamžitě vrhla, ale to malé zvířátko bylo rychlejší a schovalo se pod pohovku. Dlouhou dobu jsme se ho snažili na různé pískání nalákat. Bylo mu to ale celkem jedno a zvesela, pečlivě ukrytý, ohryzával pohovku.
Naštěstí jsem dostal nápad! Přinesl jsem jeho oblíbený domeček z kokosového ořechu. Netrvalo ani minutu a křeček ho okamžitě zaregistroval a utíkal se do něj schovat. Rychle jsme ho přenesli do pokoje a vrátili křečka i s jeho domečkem do klece. Měli jsme opravdu štěstí, za chvíli přišla maminka z práce a my už si tento zážitek s útěkem křečka nechali raději jenom pro sebe.
David Kozubík, 7. tř.